DOVOLENÁ V ŘECKUNavštívila jsem svoje oblíbené Řecko – zemi oliv a dobrého vína – tentokrát poloostrov Chalkidiki, první výběžek Kasandra, městečko Polichrono. Rady kamarádek, abych se seznámila s bohatým Řekem (nejlépe rejdařem), jsem neuposlechla, také z toho důvodu, že jsem byla hned druhý den po příjezdu do penzionu adoptována dvouletou holčičkou mých sousedů. Byla to vlastně moje stará známá, neboť to byla právě ona, která mě kopala celou cestu do zad v autobuse, který nás vezl z letiště na poloostrov. Anička měla světlé vlásky, velké modré oči, rozesmátou tvářičku, byla neposedná, zvědavá, neposlušná a její široké všeobjímající přátelství ve mně probudilo vzpomínku, že jsem bývala kdysi právě taková malá holka. Chodily jsme na pláž s její maminkou každý den společně, také na procházky a Anička se nepouštěla mojí ruky nebo vyžadovala, abych jí na sportovním kočárku vezla já.
Povídala jsem si s ní a ona reagovala výbuchy smíchu a radostným veselím. Roztomilý blonďatý čertík. Anička musela chodit spát po osmé a tak mám mnoho zážitků a poznatků také bez ní. Například řecká kuchyně – je ovlivněna kuchyní tureckou, italskou a arabskou.
Páme na fáme – Pojďme se najíst. To je slyšet v Řecku velmi často. Jíst zde patří mezi nejdůležitější společenské události. Řecká kuchyně je především zdravá, protože se používá v hojné míře olivový olej a čerstvá zelenina. Typický nápojem je retsina – víno s pryskyřicí, dále pak ouzo – anýzová kořalka a vynikající řecký koňak Metaxa. Nejvíce se však v Řecku pije voda a ledová káva frapé, alespoň přes den. Další můj poznatek a zjištění bylo, že Řekové jsou velmi čestní a problém krádeží zde prakticky neexistuje. Stejně ale je třeba hlídat svoje věci, neboť kdo krade, jsou zahraniční turisté.
Maminka Aničky byla inženýrka ekonomie a její vědecké metody na výchovu dětí očividně nefungovaly. Šly na mne mrákoty, když jsem viděla, jak maže svoji dcerku krémem „proti slunci“ – ta vrstva by stačila na pět takových holčiček. Výsledek toho byl, že Anička vypadala jako bílá soška a se slanou vodou jí krém stékal do očí , měla je červené a řvala. Udělala jsem inženýrce odbornou přednášku o používání krémů a emulzí, ona uznala, že přednáška je vědecká a pak jsem Aničku krémem natírala vždycky já. O dalších vědecko-výchovných metodách raději pomlčím, ale přiznávám, že jsem je systematicky nahlodávala a ničila pro dobro dítěte. Myslím, že Anička přežije vědecko-zmatkovitý způsob výchovy svojí maminky, neboť je silný jedinec a už teď, ve svých dvou letech svojí mamince šéfuje.
Zúčastnila jsem se také řeckého večera s národními zpěvy a tanci, jídlem a pitím. U stolu jsem se seznámila s paní Zdenkou a jejím synem a společně s nimi jsem pak o půlnoci (jak bylo domluveno), spěchala k autobusu. Ale jaké bylo naše překvapení, autobus už tam nebyl, odjel bez nás. Byli jsme 20 km daleko a byla noc. Paní Zdenka propadla hysterii a začala vykřikovat směrem k tmavé recepci, že je doktorka z Trenčína a její syn je diplomat v Berlíně. Chtělo se mi říct, že já jsem z , ale radši jsem se smála a -diplomat, také. Dopadlo to tak, že po hodině se vykolébal z recepce tlustý Řek a řekl nám německy, že nás odveze svým autem. Také se tak stalo. Dorazila jsem zpět ve dvě v noci a podél mořského břehu jsem pomalu došla do penzionu. Byl to opravdu krásný večer.
Další večer se mi nechtělo spát, tak jsem vyrazila na procházku po břehu, který byl lemován krámky se suvenýry (s více či méně kýčovitými)a hospůdkami, řecky řečeno „taverny“. V jedné taverně právě byla pěvecká soutěž Karaoke Hrála hudba a hosté u stolků sipodávali mezi sebou mikrofon a každý chvilku zpíval. Mikrofon přišel i ke mně, zkusila jsem to a hlavní výhra - hodinky s majákem byly moje. Vždycky jsem si přála hodinky s vodotryskem, ale dobrá, stačí mi i s majákem.
Musím přiznat, že na těch mořských potvorách něco je! Moc mi chutnaly, hlavně chobotnice a kalamáry – a já, potvůrka suchozemská, jsem to objevila pro sebe až v Řecku. . Bude to také tím, že Řekové vědí, jak tu žoužel připravit. Také Řekové se mi líbí. Už jen proto, že nemají vyholené hlavy. Jsem zastáncem názoru : „vlasy – koruna krásy.“ Tedy „líbí“, ne všichni. Ti starší až staří, většinou majitelé restaurací, jsou na můj vkus až příliš přítulní.
Řecko na mne udělá dojem pokaždé. Líbí se mi veselá a přátelská povaha Řeků, chutná mi jejich jídlo i víno a podnebí je tam takové o jaké sníme u nás každé léto. Doufám a těším se, že se do Řecka zase někdy podívám. Andio Grece! – Nashledanou Řecko!
Autorka: Katlyn
