Seděla jsem na lavičce a tiše, v duchu jsem přemýšlela o sobě a ostatních!Přemýšlela jsem o tom, jaká budu za pár měsíců, nebo za pár let, a jestli tady vůbec budu!Nepřemýšlela jsem dlouho, když v dálce se objevil člověk na kterého jsem zrovna myslela, kterého jsem měla v paměti už pěkně dlouho a pěkně dlouho mít budu!!!Je to kluk, který mi hafo ublížil, kterému jsem věřila, kterého jsem nikdy nechtěla ztratit!Byl to Petr, který se ke mě blížil pořád blíž!Sedl si ke mě a promluvil: co tady sedíš tak sama a smutná?...já nevěděla co mu na to říct a tak jsem pořád mlčela!On mi ale nedal pokoj.Pořád se mě na něco ptal.Jeho hlas mi ubližoval ještě víc než jeho slova na icq!Dívat se mu do očí byl pro mě trest, který jsem musela protrpět!Znova se zeptal: co tady děláš?Hani slyšíš mě?...Já jsem se dívala pořád do prázdna, jako kdybych chtěla aby odešla a dal mi už pokoj!On to ale nepochopil pořád seděl vedle mě a díval se do neznáma semnou!A zase začal něco kecat: Hani vnímáš mě vůbec?Hani co se děje?...Měla jsem už na krajíčku!Bolelo mě to, když se na mě podíval!Ale on znova: Hani?...podíval se mi do očí a to už jsem nevydržela.Začaly mi téct slzy.Jedna za druhou!Už jsem mu řekla jenom: jdi pryč prosím!...On bez váhání odpověděl: Nepůjdu nikam!Mě na tobě záleží, tak kam bych měl chodit?!...Pryč!Pryč!Prostě pryč!Ty to nechápeš víš jak si mi ublížil?Odejdi!!!!...Nikam nepůjdu!!!...To už jsem nevydržela a rozběhla jsem se pryč!Nevím jak to Petr udělal, ale když jsem běžela cestou dlouhou tak 1km objevil se přede mnou.Měla jsem v očích tolik slz, že jsem nerozpoznala stín, který se přede mnou objevil a vrazila jsem do něho!Byl to Petr.Obejmul mě: už nikam neutíkej!Dej mi ještě jednu šanci!...Odtrhla jsem se a utíkala dál.V mém srdci byl pořád, ale jako ničitel, který mi ublížil a ne jako kluk, který mi přinesl jenom štěstí!Byla jsem na dně (pořád jsem)a potřebovala jsem klid, popřemýšlet nad tím co se všechno stalo a nad tím co se ještě stane!V hlavě jsem měla spoustu věcí!Lidi co odešli do ráje, Čerta, který odešel taky do ráje a lidi co mi ublížili, nebo pomáhají!Bylo a je to těžký období!...Když jsem utíkala tou dlouhou cestou na konci byla propast které jsem si nevšimla, ale nespadla jsem do ní!Přiběhla jsem domů a lehla si do postele.Byla jsem tak bezbranná a nevěděla jsem co mám dělat, že jsem pořád myslela jenom na to jedno!!...NA SMRT!Která se blížila každým dnem blíž a blíž!Moje hodiny se už sčítali!Moje minuty byly kratší!A moje touha po život menší a menší!Měla jsem s Petrem takové plány na prázdniny, že se nedaly ani spočítat, ale pak se objevila Martina, která všechno zničila!!!Všechno co se dalo!!!NENÁVIDÍM JU!!!!!...Přebrala mi kluka, kterého opravdu miluju, na kterém mě jedinýmu záleželo, ale ju to nezajímalo!Zkazila mi život tak už nemám ani chuť tady žít!Petr si asi uvědomil co je Martina zač a tak zamnou se chce zase vrátit, ale nepochopí, že mi ublížil a že mě to strašně bolí i když uběhlo pár týdnů, ale bolest je pořád větší a silnější!Chtěla jsem cítit jinou bolest než lásky!!!Jednou jsem šla zase tou cestou k té lavičce!Měla jsem jistotu že tam Petr nebude a tak jsem šla odvážně!Sedla jsem si na ni a vzala jsem si do ruky časopis, který jsem u sebe nosila často.Byl v něm založený dopis, který jsem dostala od Petra!Byl první a poslední!Sedla jsem si a vytáhla jsem papír a tužku.Začala jsem psát to co cítilo moje srdce a ne to co vymýšlel můj mozek, který už stejně nepracoval!Ten dopis jsem pak dala pod lavičku na které jsem z vyčerpání usla!Celé noci jsem nespala a dnes jsem poprvé usla a...ani jsem si neuvědomila že je to naposled!!!Když jsem se probouzela byla tma.Neměla jsem z ničeho strach!Všude bylo ticho a tak jsem si rožla mobil a stoupla jsem si z lavičky.Najednou uslyším nějaké divné zvuky, jako kdyby mě někdo chtěl vystrašit!Pro jistotu jsem vypla mobil a sedla na lavičku.Ty zvuky se blížily směrem ke mě až byly rozeznat hlasy těch lidí co si povídali!Nebyly to jen tak obyčejné hlasy!Já je znala!Byl to Tomáš, Miloš, Ondra, Martin, Martin a Vítek.Sice jsem nechápala co tady tak pozdě dělají ale byly prázdniny tak bylo všechno možné!!!Začala jsem se docela bát, aby neprošli kolem mě!Ale prošli!!Blížili se blíž a blíž, jak kdyby tušili, že jsem tam!!!najedenou jsem uslyšela: doufám, že tam bude!...Udělala jsem tu největší chybu co jsem mohla udělat!Zvedla jsem se a začala utíkat a ještě k tomu jsem si rožla mobil, který měl obrovské světlo!Ondra mě uviděla a začal řvát: stůj!Zabiješ se!!!...Miloš to taky uviděl a rozběhl se po mě!Bylo pozdě!Nevšimla jsem si té díry co byla přede mnou a spadla jsem do ní!Když jsem padala někdo mě chytl za ruku!Byl to Miloš, který mě stihl dohnat!Vytáhl mě ven a dovedl k lavičce!Tam mě položil a řekl klukům: má to cenu?...Všichni jenom přikývli!Oba Martinové se mě začali dotýkat a uklidňovat mě!Ondra i začal něco šeptat do ucha a Miloš mě držela ruku tak něžně, že jsem jim uvěřila!Tomáš mě začal vyslíkat!Byla jsem zamotaná!Nechápala jsem co chcou dělat!Měla jsem v hlavě guláš, protože jsem nevěděla co semnou zamýšlí!Já jsem pořád nemluvila a oni chtěli abych promluvila!Dělali proto všechno, ale já už jsem ani nevěděla jak se to dělá, protože jsem víc jak dva týdny nemluvila!!!Tomáš mě celou vyslíkal a já se nemohl ani bránit!Bylo jich tolik!Každou vteřinu mě něco zabolelo, ale nebyla to bolest srdce, ale bolest, kterou jsem už dlouho hledala!Vypadlo ze mě jedno slůvko: Děkuju!...Oni nehápali, ale pokračovali!Byla noc a tak jste tam nemohli nikoho potkat!Byl to opuštěný les ve kterém se nacházela 1km dlouhá cesta a na konci té cesty lavička alias můj budoucí hrob!Cítila jsem takovou bolest!Oni mě pořád ohmatávali a zkoušeli co vydržím!Neměly v plánu mě znásilnit jenom zkoušet jakou mám výdrž!Miloše to už přestalo bavit a tak mi strčil prsty do...Něco pošeptal Tomášovi a začal mě dráždit!Tomáš někam na minutku odešel.Pak přišel za Martinama a řekl jim:změna plánu, PLÁN DVĚ!...Oni mě automaticky chytli za ruky a drželi mě pevně ani jsem se nebránila, ale prostě mě drželi strašným tlakem!Ondra odešel.Ani nikomu s kluků nic neřekl!Všimla jsem si, že jak uslyšel slovo plán dvě okamžitě se vypařil!Asi věděl o co jde!Já tam jenom bezmocně ležela a z očí už mi začali kapat slzy!Miloš do mě pronikl!A to už jsem se začala bránit, křičet , prosit a volat o pomoc!Ale čím víc sem se bránila tm víc to bolelo!!!Miloš s Tomášem mě znásilnili.To byla taková bolest!Pak mě hodili z tý lavičky na zem a odešli.Naštěstí ten dopis tam zůstal.Ležela jsem na zemi a brečela jsem.Najednou jsem ucítila strašnou bolest!Z druhé strany utíkal Ondra s Petrem a Jonášem.Když mě Miloš shodil, spadla jsem hlavou na kamen.To byla ta bolest, kterou jsem cítila!Ondra přiběhl jako první a řekl: neboj se už de Petr!...Já jsem si uvědomila, že prostě bez Petra nemůžu žít!Jonáš mě chytl pod hlavou a Ondra mě podložil jeho mikinou hlavu.Pak odstoupili a Petr se ke mě pomaličku přibližoval.Bylo to poprvé co jsem ho viděla brečet a taky naposledy!Chytl mě za ruku a obejmul mě!Pořád opakoval ať mu to odpustím, že mě strašně miluje!Neměla jsem šanci něco říct!Šeptala jsem a ani by mě neslyšel!Když přestal mluvit řekla jsem: ale já už ti dávno odpustila Petře!Peťo??....ano lásko?...umírám!chci ti říct, že tě miluju!...ne ty ještě neumřeš!nebudeš to ty, komu život skončí!!!!!...už je pozdě!Polib mě naposledy prosím...podívala jsem se na něho.Po dlouhé době jsem viděla jeho oči!Zamilovala jsem se do něho, ale POZDĚ!!!!Cítila jsem jak umírám!Moje poslední slova : pod lavičkou...Petr si našel Lucku a začal s ní chodit.Oba na mě myslí až do teď.Omlouvám se za to, že píšu takový příběh!ale moje srdce to cítí!!!!