O absurditě moderní komunikace
(aneb moje pošahaná sestra)
Když jsem si poprvé pořídil program pro komunikaci - icq, myslel jsem si, že je to naprosto skvělá věc. Je to přece možnost, jak on-line komunikovat se svými přáteli či spolužáky, a přitom můžu pohodlně sedět doma na židli. Ano, opravdu vynikající řešení komunikace s lidmi, od kterých vás dělí několik desítek, stovek či tisíců kilomerů. Ale co se stane, když vás dělí nějakých 200 metrů? Zlenivíte, to se stane. A může se toho stát mnohem víc.
Třeba moje sestra. Je jí 10let. A jako většina 10 – ti letých holek i ona má spousty kamarádek, se kterými podniká co ji zrovna napadne...A nedávno na mě začala tlačit. Začala tlačit, abych jí taky pořídil icq. Já se bránil, ale nakonec jsem uznal, že když ho můžu mít já, proč ne ona? A tak sem jí ho pořídil. Ano, začala si psát se svou kamarátkou z města, z vedlejší vesnice, a nakonec i se svou spolužačkou co bydlí naproti. To všechno se dalo ještě pořád respektovat. Ale pak se něco stalo. Jednou k nám přišla ta její kamarádka od naproti a sestra jí řekla ,,Běž domů, zapni si internet a budeme si povídat přes icq.“ A tehdy jsem to pochopil. Pochopil, že zařídit setře icq, bylo ode mně nejen nezodpovědné, ale hlavně to byla největší pitomost, co jsem zatím udělal v roce 2007! Sestra si přes icq s kamarádkou spíše jenom nadávají, která je větší husa, a smějí se jako pominuté. Vyvrcholení přišlo ale až o trochu později. Kdy jsem viděl, že si spolu píšou z jednoho pokoje do vedlejšího, vzedmula se ve mně obrovská vlna nepochopení. Nedokážu pochopit, proč se dějí takovéto věci. Proč si musí psát přes net, když mají možnost si spolu normálně pohovořit?
Dnes za mnou přišla a zeptala se jestli nemáme webkameru. Když sem pochopil její vyšší úmysl, řekl jsem, že ne a že ani mít nebudeme.
Toto jsem napsal jako svědectví o tom, jak je nebezpečné, když moderní komunikace ovládá nás a ne mi ji.
By kachnimagor, 15 let